Z domova jsem vyrážela na cestu symbolicky 1. ledna večer. Poté co mě Kuba odvezl na letiště a museli jsme se rozloučit, nasedla jsem do letadla směrem Londýn. Tam jsem měla čas asi 15 hodin do mého letu do Kanady. Docela to uteklo, dost jsem spala, mají tam celkem pohodlné sedačky (tentokrát jsem zvolila druhý terminál, než kde jsme s Honzou spali cestou na Island). Let do Calgary mi relativně utekl, žádné turbulence nebyly a celou dobu jsem koukala na filmy a seriály. Do Calgary jsme dorazili po 16. hodině místního času. Na hranicích po mě žádné papíry vidět nechtěli, dali mi razítko do pasu a bylo to. Na letišti jsem musela zjistit, kde strávím noc. Sice se říká, že Kanaďani jsou moc milí a ochotní, ale to neplatí pro naše Residence services (kancelář, kde se musíte hlásit při ubytování na koleji). Mají otevírací hodiny 8-17, někdy dokonce ani to ne, a když to nestihnete v otevírací dobu, máte prostě smůlu a nikoho nezajímá co s vámi do příštího dne (nebo třeba přes víkend) bude. Já jsem měla štěstí, protože jsem byla předběžně domluvená s Monikou, Češkou, která do Calgary dorazila den přede mnou a nechala mě přespat u sebe na koleji.
Druhý den ráno jsem zašla do kanceláře pro klíč od pokoje a šla se ubytovat. Zjistila jsem, že ani jedna z mých 3 spolubydlících na koleji ještě není. Kolej je pro 4 lidi, každý má svůj pokoj a dohromady je koupelna a kuchyň. Je 25 let stará, byla postavená pro olympiádu v roce 1988. Nebylo tady vůbec žádné vybavení, jenom nábytek. Takže moje první starost byla pořídit si peřinu, polštář, vybavení do kuchyně a taky nějaké jídlo. Domluvila jsem se s Buddym Adamem, že mi s tím odpoledne pomůže a mezitím jsme s Monikou šly na obhlídku kampusu a okolí. Kampus je opravdu obrovský, řekla bych, že z jednoho konce na druhý to může pěšky trvat tak 20 minut. Je tady hrozně moc budov, koleje, fakulty atd. Vlastně je to takové malé městečko, jsou tady doktoři, obchody, asi 50 kaváren, lékárny, banky, sportoviště (např. olympijský ovál na rychlobruslení), nemocnice, dokonce tady mají i hotel. Bohužel tady ale není žádný použitelný obchod s jídlem. Adam mi odpoledne jeden ukázal, je to tak 15 minut pěšky od kampusu. Adam ale nemá auto, takže mě nemohl vzít do Walmartu, kde bych koupila peřinu atd. Tam mě pak vzala večer moje druhá Buddy Lauren.
Druhý den jsme měli orientační den pro zahraniční studenty, tam nám říkali spoustu praktických věcí, i věci, které mi asi k ničemu nebudou. Každopádně jsme dostali sendviče a ovoce k obědu, takže to bylo fajn.
Během víkendu se chci podívat do města a čekám, že se dostaví spolubydlící. Tak sem potom hodím nějaké fotky, zatím jich moc nemám.
Žádné komentáře:
Okomentovat